Sedlčanský hermelín si nechá název i po přestěhování. Jihlavance to prošlo, Opavia měla problém

Praha – Tradiční výroba sýrů v Sedlčanech na Příbramsku se přesune do závodu v Hesově u Přibyslavi na Havlíčkobrodsku. Název plísňového sýru ale bude dál odkazovat na původní místo.

„I po přesunu se bude výrobek nadále jmenovat Sedlčanský hermelín,“ potvrdila on-line deníku Aktuálně.cz Jitka Žáková, zástupkyně společnosti Savencia Fromage & Dairy Czech Republic.

Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která kvalitu a značení potravin kontroluje, zatím nelze říci, zda půjde o klamání spotřebitele. Jasný návod prý neexistuje. „O klamavém názvu výrobku rozhodují detaily,“ říká mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.

„Inspektoři musejí vzít v úvahu třeba velikost písma, kterým je jméno výrobku na obalu uvedené, nebo grafické znázornění. Záleží i na tradici výroby produktu v regionu,“ upřesňuje Kopřiva.

Sedlčanský hermelín tak rozšíří řadu potravin, které si ponechaly původní název, přestože už se vyrábějí jinde. Jedním z nejznámějších případů je káva Jihlavanka. Společnost Tchibo, která nyní značku vlastní, praží tento výrobek v německém Hamburku a u polské Varšavy.

„V roce 2005 jsme technicky nevyhovující pražírnu na Vysočině zavřeli a výrobu přesunuli. O změně jména produktu jsme neuvažovali,“ říká Eva Kotýnková, mluvčí společnosti Tchibo.

Mluvčí dodává, že kávu necharakterizuje místo výroby, ale receptura. Firmě Tchibo dala za pravdu v roce 2011 i potravinářská inspekce. Došla k závěru, že pokud je na obalu uvedená informace o tom, že výrobek pochází z EU, společnost spotřebitele neklame.

Firma nadále propagovala Jihlavanku sloganem Dopřejte si chuť poctivé české kávy, podle rozhodnutí Rady pro reklamu z roku 2011 to však bylo v pořádku. „Společnost neuvádí, že se Jihlavanka v Jihlavě či někde v ČR vyrábí. Spotřebitel tak klamán není. (…) Může to sice u zákazníků asociovat určité spojení se zeměpisným místem, nicméně takové označení jistě nedosahuje intenzity klamání zákazníka, tj. nevyvolává domněnku o určitém zeměpisném původu tohoto zboží. Ostatně většina spotřebitelů se jistě nedomnívá, že pařížská šlehačka se vyrábí v Paříži či vídeňské párky ve Vídni,“ uvedla tehdy rada.

Narazil naopak výrobce Piškotů Opavia, jejichž výrobu v roce 2015 přesunula společnost Mondelez do Polska. Inspekce trvala na tom, aby na obalu výrobku byla zdůrazněna země původu, ačkoliv to jinak na cukrovinkách není povinné. Jinak by piškoty mohly podle obalu vzbuzovat v zákaznících dojem, že se jedná o tuzemský výrobek s odpovídající kvalitou. Společnost by tak mohla uvádět spotřebitele v omyl, protože tvar a barva piškotů se po přemístění výroby změnily.

„Každý případ je jiný, podle toho je také musíme posuzovat,“ vysvětluje různé závěry mluvčí inspekce Pavel Kopřiva. Zjednodušeně řečeno tedy průměrný spotřebitel musí mít dostatek informací o původu či složení výrobku.

Na původním místě se nevyrábějí ani okurky Znojmia. „Závod na výrobu okurek ve Znojmě byl v ekonomických problémech a zkrachoval. V Bzenci na Hodonínsku vyrábíme okurky od roku 2003, kdy jsme na ně získali ochrannou známku,“ připomíná mluvčí společnosti Hamé Petr Kopáček.

A například výroba mražené „mochovské“ zeleniny společnosti Ardo Mochov se v roce 2009 přesunula do Rakousku. Firma tehdy uvedla, že hlavním důvodem nebyla ekonomická krize, ale především „zamítnutí předběžně schváleného místa výstavby továrny ze strany místních úřadů a chybně koncipovaná investiční podpora státu“.

Právník spotřebitelského sdružení dTest Lukáš Zelený k tomu říká, že orientaci při výběru zboží mají spotřebitelům zjednodušovat náležitosti, které musí firmy v EU uvádět na všech produktech – jde o přesné uvádění složení výrobku a jeho nutričních hodnot.

Speciální pravidla platí jen pro výrobky, na něž se vztahuje chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení nebo ochrana pro zaručenou tradiční specialitu. Tyto potraviny zapsané u Evropské unie jsou tak chráněny proti napodobeninám.

Například Štramberské uši se nesmí vyrábět (pod tímto názvem) jinde než ve Štramberku, stejně jako třeba Hořické trubičky nebo Mariánskolázeňské oplatky. U jiných výrobků – třeba špekáčku či loveckého salámu – pak sice není chráněn konkrétní region, ale určitá tradiční receptura či výrobní postup.



Zdroj: aktualne.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *